Vinohrady

Autorka příběhu: Mirka Pantlíková, foto: vinohrady – Mirka Pantlíková

Bylo krásné sobotní dopoledne a my jsme přijížděli – pracovně naladěni, cestou pod vinohrady nahoru k naší chalupě. Tam nás před rozkvétající zahrádkou vítali naši staříčci.

Ale jen co jsme vešli dovnitř, zaslechli jsme sirénu a zvuk projíždějícího hasičského auta. Vyběhla jsem před dům a co vidím? Houf vzrušeně gestikulujících lidí se žene dolů, směrem na Chmelínek.
„Co se děje?“ ptám se.
„Ále, pod vinohrady hoří, letíme se tam podívat.“ informuje mě jeden z nich.
„No to je novina, to si nemohu nechat ujít… A že jsme si ničeho nevšimli, vždyť jsme před chvílí jeli kolem“ – divím se.
Běžím rychle k našim zavazadlům a  vyhrabávám z tašky fotoaparát, abych si událost zvěčnila.

Ale jen co vyjdu znovu na ulici, vidím, že se ta skupina spěchajících zvědavců vrací. Na můj dotaz, co tak brzy zpátky, mávne jeden z nich zklamaně rukou.
„Ále, už je po ohni. Hořela enom tráva před sklepama, co ju tam strýc zapálil. Ale už ju uhasili. Byly tam dvě hasičský auta…“

Tož to chválabohu dobře dopadlo…Ale přiznám se vám, že i já jsem byla trochu zklamaná. Žádný zajímavý dokument o požáru se nekoná…

Maně mi to ale připomnělo kreslený vtip od Josefa Lady, který jsem kdysi viděla v novinách.
U cesty stojí proti sobě dva strýci, jeden z nich drží v ruce fajfku a ten druhý se ho ptá:
„Odkudpak sousede?“
„Ále, slyšel jsem, že na dolním konci hoří, tak jsem si tam běžel zapálit fajfku. Ale už to bohužel uhasili…“ (Tenkrát prý byla bída o zápalky).

Nicméně odhazování nedopalků cigaret “špačků” na zem, ani vypalování trávníků, zvláště teď na jaře, se nedoporučuje. Je to dokonce i zákonem zakázáno… Mnohdy se totiž stane, že i nevinný ohýnek zapálí stavení, zmarní kus lesa, nebo dokonce zaviní smrt člověka. Stalo se to kdysi i v našem okrese. Buďme proto opatrní…

Sdílejte
Napište svůj komentář