Moravská rodina

Autor příběhu: Mojmír Klas

Babička s dědečkem pocházeli z jihomoravského Kyjova. Jejich život nebyl záviděníhodný. Prožili v dospělosti velkou, tedy I. světovou válku, hospodářskou krizi 30-tých let, 2. světovou válku, rok 48. Přesto všechno, to byli lidé vyrovnaní, optimističtí, naplnění životní moudrostí.

V době Rakouska-Uherska, se oba vyučili ve Vídni. Slýchal jsem od nich, že v té době to bylo pro tuto oblast zcela běžné. Mělo to i svou logiku, do Vídně to bylo blíž než do Prahy a němčina pro ně byla druhým běžným jazykem.

Proč to píši? Zajímavé na tom byl jejich rozdílný vztah k monarchii a Rakušanům. Monarchii rádi neměli. Ne, že by ji ve všem odsuzovali, ale jako skoro celá jejich generace, byli národovci.

První republiku považovali za vlast, ve které rádi žili. Naopak k Rakušanům měli velmi vstřícný vztah, nakonec i Moravské pole je v Rakousku, že.

Tento názor měli moji rodiče také. Je to něco, co se asi v rodinách předává mezi generacemi. I já mám k Rakušanům dobrý vztah. S jednou výjimkou. K Vídeňákům jsem mírně odtažitý. Vím, dnes to již není, ale ještě v druhé polovině minulého století nás někteří považovali za národ služek. Ono to vycházelo z toho, že řada moravských, ale i českých žen ve Vídni skutečně jako služebné pracovaly. Řadu let jsem s nikým z Vídně o tomto tématu nehovořil, a tak současné názory neznám. Myslím, že to odešlo s minulými generacemi.

Nepřekvapuje mě tedy, že nejen na sociálních sítích často čtu o dobrém vztahu Moravanů k Rakušanům.

Sdílejte
Napište svůj komentář