ještěrka zelená

Na jednom malém kousku Moravy najdete vše. Nedotčenou přírodu, úrodné vinice a město, které dýchá historií. Ano, moje srdeční záležitost – Znojmo a okolí. A právě sem se vypravíme. Město dnes necháme za zády a hurá do Podyjí.

Tak pevné boty, svačinu a pití do batůžku a ideálně turistické hole.

Jedna z mých oblíbených tras kombinuje přírodu a historii.

Projdeme kaňonem Gránického údolí kolem potůčku a pokud bude po dešti, tak pozor na mloky! Desítky krásně vybarvených potvůrek – taneček mezi mloky, koneckonců je to jejich území….. Jdeme po modré, svižně a nesmíme přehlédnou odbočku na zelenou a hezky do kopce kolem hájenky. Mineme Andělský mlýn, celkem zchátralý a jediný dochovaný v celém Podyjí, a pokračujeme lesem, až na vyhlídku Králův stolec. Opravený altánek, lavičky, ideální místo na malou pauzu. Svačina, nádherné výhledy, strmá zarostlá úbočí, skály a pod námi hladina Znojemské přehrady. V těchto místech v roce 1683 přecházel polský král Jan III. se svými vojsky, když táhl na pomoc Vídni obležené Turky. Když tak vidím ten terén…..nechtěla bych!

Jejda, co to bylo! Zeleno-modré zablesknutí v trávě. Lacerta viridis – chráněná ještěrka zelená. Vyhřívají se a pózují před objektivem. Takto vybarveni jsou samečci, lákají partnerku. Inu, chlapi!

Ale my vyrážíme dál. Před námi Kočičí údolí, míjíme docela sugestivní značku padajícího kočárku, která hlásá náročnou trasu. Cestička se vine po úbočí nad přehradou, takže husím pochodem. Nacházíme se v první zóně národního parku a před námi se otevírají výhledy na Znojmo. Teď už město nemáme za zády, ale přímo před sebou.

A následuje jeden prudký sešup (nově jsou tu přírodní schody, ale ještě loni to znamenalo skluz po podrážkách, nebo po ,,zádech co už nejsou záda“) až téměř k vodní hladině, pak prudké stoupání a vycházíme z lesa na hradišťské terasy. Město se přiblížilo. Jsme téměř na konci dnešní trasy. Na Hradišti můžeme nasednou na městskou dopravu, nebo sejít do Gránic. Okruh se dnes uzavřel, máme v nohách asi 14 km. A co večer? No přece Lacerta viridis, tentokrát od Znovínu.

Tak třeba zase někdy příště spolu obujeme boty toulavý.

(Pozn. Pro líné turisty je nad Andělským mlýnem malé parkovišťátko)

Autorka: Irena Kuchaříková

Irena Kuchaříková – fotogalerie

Sdílejte
Napište svůj komentář